Meditací obecně se rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. Cílem meditace je nejčastěji kultivace naší mysli a získání vhledu, dosažení změněného stavu vědomí, modlitba či porozumění existenci své vlastní, či celého vesmíru nebo jeho pravidel. Tolik definice.
Meditace je předmětem zkoumání, speciálně v posledním období desítek let různých skupin lidí, které nejčastěji označujeme jako – vědce. Co znamená označení vědec je velmi zajímavé. Jsou to odborníci, kteří používají vědecky ověřené metody, kterými zkoumají jevy, děje a další oblasti v různých odvětvích lidských činností. Výsledky svých bádání potom prezentují nejprve odborné a potom laické veřejnosti. Vědec je tedy ten, který se zabývá vědou, ten, který ví. A používá obecně objektivní metody zkoumání. Ale jaké odpovědi nabízí naše odborná věda k tématu meditace? Všechno změřeno, zváženo, spočítáno. Takže mám sedět denně po tři roky na kameni u benzínové pumpy jako Dan Millman v Pokojemilovném bojovníkovi a pak dojde k osvícení? Nebo mám mumlat každý den nějakou mantru, třeba Óm namah šívájá a za čtyři roky budu ve společnosti nanebevzatých Mistrů? Kdy mám meditovat a kterou techniku zrovna já mám použít, ať už to konečně mám za sebou? Který vědecký institut má v tomhle jasno?
Sto lidí, sto chutí
Nevím. Kolem sebe mám spoustu známých a kamarádů, kteří věří, že nalezli tu „správnou cestu“. Jeden zaplatil stovku tisíc, aby mohl vědecky zkoumat své mozkové vlny a projít množstvím testů při spánku, snění, bdění i stressu. Také mu bylo řečeno, že když bude jíst česnek, nemůže dojít realizace. No nazdar. Tuhle jsem měl česnečku…
Jiný věří že ho přes úskalí meditací a změněného vědomí provede ayauhasca a tak jezdí do Mexika, Peru i jinam, zažívá úžasné fantastické obrazy a pocity – a taky zvrací a má kocoviny.
Blízko k nebi
Další dýchá xenonovou směs, která ho přiblíží rychleji k vysněným nebesům… A někdo zase sedí týdny ve tmě a doufá, že ze tmy konečně vystoupí to pravé poznání. Moje největší meditační zážitky nejsou spojené s žádným z těchto zvláštností. Jsou spojeny s obyčejným každodenním praktikováním jednoduchých meditací a relaxací – na horách. Moje největší vhledy přišly nezávisle na mém zarputilém úsilí – spíše naopak, po zklidnění, uvolnění, užíváním si klidného, jednoduchého života v horách – jednou to byly Jeseníky, jednou to byly Dolomity…blízko k nebi, daleko od ruchu velkoměst, kde sedí vědci.
Jsem si jistý, že recept je pro každého trochu jiný – jinak by ani tahle velká hra, které říkáme život nedávala smysl. Kdyby existoval jeden 100% zaručený recept, co by zbylo z našeho života? Všichni bychom si na dvacet minut sedli na meditační podložku, obrátili oči v sloup a…vznesli se nad zem ve zkříženém sedu s blahosklonným výrazem ve tváři.
Ale pokud jsme opravdu každý z nás tou božskou jiskrou, tím kouskem vědomí božského Tvůrce, ať už ho nazveme Šiva, Pan Gu nebo Pán Bůh jsme tu proto, abychom zažili originální zkušenost a přinesli ji posléze zpět k Němu. Takže nelze, aby vše bylo u všech stejné.
Každý máme svou cestu
Souhlasím s mudrci dávnověku, že k dosažení stavu bytí, které můžeme nazývat jako prozření, sámadhí nebo satori je nutná cesta. Pro někoho je to obyčejný život plný vnitřní touhy po naplnění. Někdo je plný lásky k Božské tvůrčí energii a chce ji poznat zblízka. Někdo touží být dobrým člověkem. Proto každý volíme cestu, kterou vede naše mysl, srdce nebo intuice nebo možná i vnější podmínky. Nevíme, která je ta nejrychlejší nebo nejsprávnější…Záleží velmi na našem postoji k životu, podobně jako v zenovém příběhu o dvou studentech meditace, kteří se nemohli dohodnout, zda je kouření závadou k dosažení změněného stavu mysli…
Aby se rozsoudili, šli každý zvlášť za svým mistrem se zeptat. Sešli se potom, aby sdíleli odpovědi, kterých se jim dostalo. První řekl: „Ptal jsem se mistra, zda mohu při meditaci kouřit a on řekl, že ne!!!“ Druhý však odvětil: „Ptal jsem se mistra, zda mohu při kouření meditovat a on mi to schválil!!“
Tak tedy, odnáším si do svého života poznání: „Existuje mnoho cest vzhůru, Ale pokud já sám nevím, kdo jsem, jaký je můj postoj, jaká je má otázka k tomuto životu, nebudu vědět, kterou z cest si mám vybrat…“